Společenské jazykové učení (Community Language Learning - CLL)

Metodu CLL vyvinul Charles A. Curran ve Spojených Státech Amerických v polovině sedmdesátých let dvacátého století. Jak název metody naznačuje, žák se stává členem společnosti, která zahrnuje ostatní žáky a učitele, a učí se prostřednictvím interakce se společností. Učení se považuje za osobní rozvoj, a ne za dosažení cíle stanoveného učitelem. Sami žáci si vytváří sylabus podle svých zájmů. Úkolem učitele je pomáhat žákům dosáhnout cílů, které si stanovily. Během hodiny žáci sedí v kruhu a učitel stojí mimo něj. Mezi úkoly a aktivity uplatňované v metodě CLL patří:

o       Překlad – žáci vysloví větu a učitel ji přeloží do cizího jazyka, žáci opakují učitelův překlad

o       Skupinová práce – diskuse v malých skupinách, příprava konverzace, příprava prezentace určitého tématu, příprava příběhu a jeho následná prezentace učiteli a ostatním žákům

o       Nahrávání – studenti nahrávají konverzaci v cizím jazyce

o       Transkripce – přepis nahraných konverzací

o       Analýza – žáci analyzují transkripci, a tím procvičují užití určitých výrazů nebo gramatických pravidel

o       Úvaha a pozorování – žáci přemýšlejí a píší zprávu o svých pocitech z vyučování

o       Poslech – žáci poslouchají učitelův monolog

o       Volná konverzace – s učitelem nebo ostatními žáky, může zahrnovat diskusi o tom, co se žáci naučili, stejně jako o pocitech, které žáci z učení mají