Mezikulturní přístup
Od 2. poloviny 80. let neunikla ani komunikativní metoda kritice, a proto vznikla snaha ji dále vyvíjet. Od komunikativního přístupu se přešlo k tzv. mezikulturnímu přístupu. Do popředí se na místo korektního používání jazyka dostává porozumění cizí kultuře. Razilo se tvrzení, že bez znalosti a porozumění cizí kultuře nelze cizí jazyk vůbec pochopit. Základem tohoto přístupu bylo postupné zprostředkovávání informací, přičemž se kladl důraz obzvláště na schopnost vnímání
a empatie. Žáci se učí „cizí“ a zároveň i „vlastní“ lépe znát a rozumět. Typické je pro tuto metodu srovnání výchozí a cílové kultury s pomocí autentických textů a mimo jiné i vlastních zkušeností, zájmů a emocí. Velkou úlohu zde hraje role žáka, který je veden k aktivní a samostatné práci, je motivován přístupem učitele. Ten je v pozici poradce
a koordinátora výuky. Právě zmíněná samostatnost a aktivita žáka nabízí v rámci mezikulturního přístupu využít projektového vyučování. Žáci si volí samozřejmě témata z oblasti kultury země, proto se projektové vyučování stává takřka synonymem pro mezikulturní přístup. Žáci pracují na projektu ve skupinách a postupně procházejí určitými fázemi jako je plánování, organizování, provedení, prezentování
a vyhodnocení. Při práci na projektu žáci procvičují všechny dovednosti - komunikují při prezentaci projektu či diskutují při přípravě projektu mezi sebou navzájem, čtou
a hledají informace v nasbíraných materiálech, získávají informace poslechem z médií
a při písemném vyhotovení projektu procvičují svoje kreativní psaní. Oproti již výše popsaným metodám si mezikulturní přístup klade mimo jiné za cíl zdůraznit reflexi
a zpětnou vazbu žáka. Snažíme se, aby si žáci uvědomovali, co se nového naučili, zapojili nově získané dovednosti a znalosti do již získaného komplexu znalostí, dovedností a schopností. Ve výuce, která používá mezikulturní přístup se takřka neobejdeme bez technického zázemí. Hojně jsou využívána média jako např. počítač, video či DVD, televize, rádio, projektor atd.
