Gramaticko-překladová metoda

Gramaticko-překladová metoda, označována též jako klasická metoda, byla používána a prezentována jako metoda výuky klasických jazyků - latiny a řečtiny. Tato metoda dominovala výuce cizích jazyků od roku 1850 do roku 1930 a některé její prvky se užívají dodnes. Gramaticko-překladová metoda pohlíží na jazyk jako na systém pravidel, upřednostňuje pasivitu žáka, vyzdvihuje čtení a psaní a naopak velmi potlačuje schopnost komunikace. Charakteristiku gramaticko-překladové metody doplňuje následující výčet:

·        hodiny výuky německého jazyka probíhají v mateřském jazyce

·        pozornost je věnována gramatickým pravidlům

·        žáci se učí spíše o stavbě a pravidlech jazyka než o jeho používání

·        kromě gramatického systému se vyzdvihuje také slovní zásoba

·        slovíčka nejsou učena v kontextu, ale samostatně; žáci se je učí zpaměti, aniž by je používaly ve větách

·        klade se velký důraz na správné gramatické vyjadřování než na schopnost domluvit se s ostatními

·        učitel trvá na korektnosti, a tím staví určité pomyslné bariéry (jako např. strach, demotivace,……)

·        žáci čtou klasickou literaturu, mnohdy však z jejich pohledu neaktuální či nezajímavou

·        schopnosti komunikace v cizím jazyce se věnuje jen velmi malá nebo vůbec žádná pozornost

·        žáci píší eseje

Na základě výše uvedeného by mohl model výuky, využívající prvků gramaticko-překladové metody, vypadat pro představu následujícím způsobem: Učitel je vnímán jako dominantní postava vyučovacího procesu, pro žáky představuje autoritu. Žáci učiteli věří a naslouchají jeho pokynům; jsou pasivní, nejsou vedeni k tvořivosti
a mohou se vyjadřovat či projevovat jen v okamžiku, kdy jsou vyvoláni. Mezi nejčastější aktivity zařazuje učitel práci s textem, a to překlad literárních textů, dále zařazuje otázky na porozumění textu, hledání antonym a synonym, doplňování textu
a učení se zpaměti. Na text navazuje v mnohých případech i zprostředkování nové slovní zásoby, kterou učitel překládá do mateřského jazyka. V další fázi vyučovací jednotky učitel žákům vysvětlí novou gramatiku s použitím dedukce, tj. učitel žákům vysvětlí novou gramatiku a uvede příklady, žáci se snaží naučit se pravidla nazpaměť
a podle příkladů tvoří podobné věty. Učitel samozřejmě organizuje práci žáků
a opravuje chyby, kterých se žáci dopustili.