Audio-vizuální metoda

Audio-vizuální metoda se vyvíjela v těsné souvislosti s již zmíněnou audio-lingvistickou metodou. Zakládá se tedy na stejných principech, přičemž se snaží včlenit do výuky a zdůraznit úlohu vizuálních prvků ve výuce německého jazyka. Často bývá v odborné literatuře součástí audio-lingvistické metody. Rozdíly, ve kterých se odlišuje audio-vizuální metoda od audio-lingvistické metody vidí Janíková, Michels-McGovern převážně v pořadí neboli sledu informací či učebního materiálu, který předává učitel svým žákům. Jak uvádějí autorky začíná první fáze vyučovací hodiny prezentací jednoho či více obrázků doplněných akustickým podnětem ve formě dialogu. První fáze se tedy stává určitým akusticko-vizuálním stimulem. Druhá fáze vyučování je tzv. vysvětlovací fáze, v této fázi vysvětluje a objasňuje učitel žákům významy slov
a gramatických jevů, kterým žáci v dialogu nerozuměli, ptá se žáků a odpovídá na jejich dotazy, popřípadě nechá přehrát dialog ještě jednou. Ve třetí fázi se snaží žáci naučit se dialog zpaměti, stále mají k dispozici obrázek a tištěný text. V další, tedy čtvrté fázi mají žáci prokázat schopnost uplatnit informace, zjištěné v předešlých fázích, a to prakticky pomocí různých scének či rolí nebo mají např. vést obdobný dialog, který se váže k novému obrázku. Gramatické jevy, které žáci slyšeli ve zvukové podobě procvičuje učitel pomocí tzv. vzorových vět, a to na bázi drilu. Jak vyplívá již z názvu nesmíme opomenout zmínit, že audio-vizuální metoda je jednou z metod, která se neobejde bez nasazení technických médií do výuky.