Audio-lingvistická metoda

Vznik audio-lingvistické metody je spjat s 2. světovou válkou. Právě během této „černé kapitoly lidstva“ vznikla v USA metoda, která nabízela naučení se cizího jazyka za velmi krátkou dobu, což bylo vzhledem k situace nezbytné. Audio-lingvistická metoda tedy vznikla převážně za vojenským účelem, a to naučit co nejvíce lidí v co nejkratším čase cizí jazyk. Základem této metody byl, stejně jako u přímé metody, mluvený projev se správnou výslovností, přičemž velký důraz se kladl také na gramatiku. Mimo jiné se usilovalo také o to, aby žáci byli schopni rychle a správně reagovat v každodenních situacích, disponovali s širokou slovní zásobou a uměli je vhodně používat. Mezi nejdůležitější principy řadí Janíková, Michels-McGovern následující:

·        upřednostňuje se mluvená podoba jazyka před psanou

·        charakteristická je situativnost - osvojení si určitých zažitých modelů (např. návštěva u lékaře, na úřadě, v obchodě,…..)

·        jazyk získáváme na základě odposlechu a následné nápodoby

·        učitel opravuje chyby žáků, aby si nezafixovali chybné struktury

·        induktivní zprostředkování gramatiky

·        gramatické struktury se učí v přesném pořadí (nejdříve jednodušší struktury, potom ty složitější)

·        metoda drilu je hlavní aktivitou k procvičování jazyka

·        důraz je spíše na formě (struktuře) jazyka než na obsahu a významu

Zkusíme si na základě výše uvedeného představit model výuky, který využívá prvků audio-lingvistické metody: Učitel je opět vnímán jako autorita, je středem pozornosti, určuje ráz hodiny. Znamená pro žáky vzor, který mluví v hodinách pouze německy. Je iniciátorem veškeré interakce mezi učitelem a žáky i žáky navzájem. Naopak žáci, ve srovnání s přímou metodou, ztrácejí svoji možnost spontánně se projevit a aktivně se zapojit do výuky. Hodina začíná často rozhovorem, popisem obrázku či předmětu. Gramatika je zprostředkována opět induktivní cestou. Žáci procvičují učivo tím způsobem, že učitel předříkává a žáci mají za úkol opakovat po něm, odpovídat na jeho otázky a provádět řízené úkoly. Obzvlášť charakteristické je pro tuto metodu práce s dialogy a různými typy cvičení na bázi drilu (např. opakování, ohýbání, nahrazení, doplnění, rozlišení, zkracování, transformace,….)