Alternativní metody

Alternativní metody vznikaly a vyvíjely se v kontextu alternativních škol v procesu alternativního vzdělávání. Právě tyto školy, jak uvádí Průcha, se prezentovaly a byly i vnímány jako určitá forma odlišení se od hlavního proudu standardních, běžných a normálních škol dané výchovně vzdělávací soustavy. Odlišnost může spočívat ve specifičnostech obsahu vzdělávání, organizace a metod výuky či hodnocení vzdělávacích výsledků žáků.

            Mnoho metodických prvků i ucelených systémů se používá nejen v alternativních školách, ale i v klasickém vyučování, a to obzvláště v poslední době, kdy se se změnami školství hledají stále novější a efektivnější metody. I přes tuto skutečnost představují alternativní výukové metody mnohdy neznámé, neobvyklé či dokonce málo používané prvky v práci škol, i když mohou být cestou k efektivnější výuce.

Hlavní rysy alternativních vyučovacích metod

         Jak uvádí Nelešovská, Spáčilová vyzdvihují alternativní metody především vlastní poznávací činnost žáka, jeho aktivitu, tvořivost a samostatnost. Svobodová v procesu humanizace vidí zásadní proměnu školy v orientaci na člověka, zaměření na žáka a jeho potřeby. Tomuto pojetí odpovídají i současné tendence a pracovní postupy, jejichž výčet uvádí Svobodová následovně:

·        pozitivní přístup - snaha, aby použité metody vedly k dosažení maximálního možného výkonu žáka, který mu přináší dobrý pocit z práce, uspokojení
a podporuje jeho sebedůvěru. Svůj význam má zde pochvala, morální ocenění, radostná pracovní atmosféra či pouhý úsměv.

·        individualizace - realizovaná s ohledem na temperament, různost učebních stylů jednotlivých žáků, tempa práce, úrovně zkušeností, schopností a zájmů.

·        vlastní činnost - může se jednat o dialog, diskusi, pokus, práci spojenou s řešením problému, projekt, dramatizace, tvořivé psaní, … .

·        variabilita - možnost různých výsledků při použití různých postupů v různých předmětech, předvídání a především akceptování různosti.

·        svoboda - nedirektivní působení učitele a příjemná a zdravá atmosféra vyučování a klima školy. Žáci jsou vedeni k pochopení demokratických aspektů svobodného života a chování s právem vyvíjet se podle svých možností, projevit svůj názor, s odpovědností za vlastní činy, jednání
a rozhodnutí.

·        kooperace - spolupráce žáků bez soutěžení nebo soupeření. Je to pomoc, rada, argumentace, obhajoba vlastního a přijetí názoru druhých, bez konfliktů, napětí. Zásadou je nenásilí, empatie a soucítění.

·        konstruktivní přístup - žák není nucen pouze přijímat, ale na základě svých zkušeností, vědomostí a schopností pomáhá konstruovat svoje poznání; je angažován v procesu, kdy objevuje, snaží se porozumět, řeší, komunikuje, zjišťuje, kombinuje, srovnává, koriguje názory, asociuje.

·        smysluplnost a srozumitelnost - žáci využijí a následně užívají toho, co se dozvěděli, pomáhá jim to v orientaci ve světě a v životě. Vycházíme z reálných zkušeností běžného života.

·        hravost

·        zdravotní aspekt - vedeme žáky ke zdravému životnímu stylu, k odpovědnosti za vlastní zdraví.

·        globální pojetí - učivo je stále častěji integrováno do tematických celků, které umožňují pochopení souvislostí, celistvosti světa, provázanosti všech jeho problémů.