Vyučovací metody cizího jazyka

Metoda, klíčový pojem řeckého původu, označující určitou cestu směrem k cíli. Jinými slovy vyjadřuje metoda způsob, jak dosáhnout nějakého teoretického či praktického cíle. Slovo způsob můžeme nahradit ekvivalenty jako postup, cesta, hledání, řízení, prostředek nebo i jako sled postupných kroků.

Pojem vyučovací metoda, v některých pramenech označována též jako výuková metoda, je charakteristická řadou různých definic. Například Maňák (1997, s. 5),
na základě výše uvedené definice pojmu metoda, vysvětluje vyučovací metodu jako „koordinovaný, úzce propojený systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit žáků orientovaný na dosažení výchovně-vzdělávacích cílů“. Obdobně hovoří
o vyučovací metodě i Nelešovská, Spáčilová (2005, s. 150), a to jako o „způsobu společné činnosti učitele a žáků vedoucí k dosažení plánovaných výukových cílů“. Šimoník (2005, s. 78) naopak definuje vyučovací metodu „jako způsob, jakým učitel organizuje proces osvojování nových vědomostí a dovedností žáků“.

Vyučovací metoda, jak uvádí Maňák, se stává komplexním edukačním fenoménem až v okamžiku, kdy je plně respektována nejen základní dyadická jednotka edukačního procesu, tj. jednotka učitel-žák, ale také konkrétnost cílů, které průběžně podléhají změnám společenských a osobnostních faktorů.